Maltský ghetto a MY

Upřímně, ubytování tady je děsně drahý. Člověk hodně dlouho hledá, než najde něco snesitelnýho cenově i polohově a tak vůbec, aby to tak nějak vyhovovalo. My jsme si našly pidimidi byt na airbnb.cz za relativně dobrou cenu na prvních 14 dní. Jinak určitě jde i booking anebo případně nějaký sdílený bydlení, pronájem pokoje atd. Ale do toho se nám moc nechtělo. A samozřejmě taky záleží v jaký lokalitě. My zvolily úplně náhodně Paolu, to je část kousek od hlavního města Valetty, kde to cenově bude asi jinde.

Náš byt?
Jak bych to řekla. Prostě nedopovídá standardům. Vlastně jsme hned druhej den po příjezdu zjistily, že tak trochu bydlíme v nějakým maltskym ghettu. Celej barák plnej tmavých chlapů, nejspíš dělníků nebo ochodníků s drogama nebo slunečníma brýlema (ono je to tady jedno), který do noci řvou, dupou nebo asi rozebíraj vniřní prostory domu na kousky. A do toho my dvě. Každej den se plížíme dovnitř i ven jako duchové, aby nás nepostřehli. Bez pepřáku do baráku nevstupuju a vlastně jsme tak nějak usoudily, že když by nám něco venku hrozilo, tak v tomhle případě, je bezpečnější čelit tomu, co by bylo venku, než se schovat tady. Už když jsme poprvý večer přišly a ségra chtěla zamykat vstupní dveře, řikám: "Nezamykej šmarja, to se nám pak bude odsud hůř utíkat." A bylo to jasný.

Naše kuchyně je "gril" na "terase" a zdi v koupelně jsou asi z papíru. Když sedíš na záchodě, je to jakoby tam někdo vlastně seděl s tebou. Pračka je někde na střeše a šňůry na prádlo jsou už obsazený něčím neidentifikovatelným. Ale co, český holky si poraděj. Už jsme koupily utěrku, vařečku a sehnaly provázek. Oblečení si přemáchnem v "umyvadle", usušíme nad grilem a všechno bude fajn :)
Člověk prostě nikdy neví, jestli nekupuje zajíce v pytli. Adrenalin musí být.

Takže poučení pro příště: vždycky! vždycky chtěj fotky celýho ubytování dopředu! A hodnocení ber trošku s rezervou, lidi jsou divný.